Moudra z cest

Praha → Sabiñánigo (Pondělí 20. – úterý 21. srpna 2007)

  • Do Barcelony jezdí spoj Eurolines snad každý den ráno z Florence.
  • Cesta trvá lehce přes 24 hodin (zpáteční asi o hodinu déle, čert ví proč - asi je to k nám hodně do kopce). I když to je hodně, dá se to relativně v pohodě vydržet :-). Když si předtím dáte (třeba jako já) jenom několik málo hodin spánku, nebudete mít s usnutím v autobuse žádný problém

Sabiñánigo → Refugio de Abé (Středa 22. srpna 2007)

  • Na trase Sabinanigo -> Broto -> Torla (tam to je slepé, pak se zase vrací do Brota) -> Ainsa a zpět jezdí nekolikrát denně malý autobus firmy HUDEBUS. Jízdní řády zde: http://www.ordesa.net/como-llegar/index.php. Mělo by to však jít vyhledat i na www.alosa.es.
  • Z Torly jezdí autobus až na parkoviště několik km v hloubi údolí Ordesy - nemá cenu tam chodit pěšky, autobusu račte využít. Dopoledne jezdí snad každou čtvrthodinu dva autobusy, takže jízdní řády není třeba řešit. Odpoledne se zase každy zhruba čtvrthodinu nějaký autobus vrací. První z Torly jede ve FIXME a poslední z parkoviště ve FIXME.
  • Problém trošku je, že je tam lidí skutečně jako na Václaváku. Na lístek do busu (který je zároveň vstupenkou do parku) může být i pěkně dlooouhá fronta (to zvláště ráno, když všichni chtějí jet do Ordesy). Absolutní většina lidí jezdí odtud autobusem do údolí Ordesy stylem "ráno tam, projít si to tam, odpoledne zpět" - jsou tudíž oblečeni na lehko a mají maximálně malé batůžky. Sem tam jsou mezi nimi nejací Češi s obrovskejma krosnama, kteří vypadají jako exoti ;-). Když se stojí fronta už přímo na autobus (tudíž už lístek máte), nějaký místní "dispečer" odpočítá určitý počet lidí a ty pošle do autobusu. Je proto zbytečné dávat si do autobusu krosny, když ještě nevíte, jestli se do něj vejdete (a naopak). Krosny vám případně nechají dat si i dovnitř.
  • Není nutné kupovat zpáteční lístek, když chcete jenom autobusem tam jako my.
  • Z parkoviště v Ordese, kam se dostanete po takových 20 minutách jízdy zajímavými serpentinami, vede poměrně prudká turistická cesta (viz mapa). Na ní jsou asi na 2 místech rozcestníky (FIXME?), směr "Faja de Pelay" vás navede na jakousi římsu, která se táhne podél údolí už ke kotli Cicro de Soaso. Na ní se nachází asi dvě refugia - první s vyhlídkou (viz FIXME fotka) je jakoby nad parkovištěm, druhé o kus dále (Refugio de Abé). Refugia to jsou ale jenom ve smyslu "nouzový přístřešek" - jedná se o poměrně nízké dřevěné budky, vevnitř pro max. 4 osoby. Navíc v nich na zemi nebývá uklizeno... Okolo toho druhého (Refugio de Abé) je i poměrně dost místa pro stany (viz fotka). Pramen co je značený na mapě "že tu někde je", jsme nenašli, ovšem o cca 300 metrů dále po cestě se ve skalním zářezu dalo (po nějaké chvíli...) dostatečné množství vody natočit (pozn. - pokud by bylo nějak hodně sucho, asi tady nic nepoteče ;-)).

Refugio de Abé → Refugio de Goriz (Čtvrtek 23. srpna 2007)

  • V jednom míste (již nad úrovní vodopádů na Cicro de Soaso) je směrovka Goriz na takovou zajímavou skálu, velice obtížně schůdnou (pokud vám tedy např. prší). Dá se to však v pohodě obejít, jednoduše se vydejte místo na skálu vpravo, a až skončí skála tak doleva, jednoduše ji tak obejdete.
  • Po tom už je cesta víceméně po trochu šikmé louce či skále, a hrozně dlouho to vypadá, že si s tim Gorizem dělal někdo ... Ale nebojte, on se časem znenadání objeví.
  • Okolo Gorizu je plno míst na stany - sice žádná super rovná, některá jsou částečně na skále, některá zase hrbolatá... Ale při pohledu na nejbližší okolí (ostré roztříštěné skály) si člověk ani nemůže stěžovat :-).
  • Okolo Gorize směrem k Ordese je cedulemi ohraničená oblast, kde se nesmí stanovat - údajně zde přistává vrtulník, co chatu zásobuje

Göritz → Llanos de Salarons (Pátek 24. srpna 2007)

  • Vody je tu všude dost a dost...
  • V jednom místě jsme nějak sešli ze zakreslené "cesty", a šli několik kilometrů po skalním masivu a kopírovali cestu asi 500 metrů od ní... Nicméně na konci jsme se na ní napojili, a ani jsme nezabloudili :o)
  • Kromě tohoto místa, kde nebylo kam zabloudit, si ale zvlášt při křižování sedel dejte pozor, ať jdete skutečně tím sedlem, co vede cesta - my jsme jednou omylem uhnuli do vedlejšího sedla, a pěkně nám to zkomplikovalo cestu - když jsme se pak otočili a viděli, kudy jsme šli a kudy jsme měli jít, tak jsme si vyšlápli několik desítek výškových metrů navíc, k tomu obtížně schůdným terénem

Llanos de Salarons (2 426 m n. m.) → asi 300 m pod Lago Helado (2 700 m n. m.) (Neděle 26. srpna 2007)

  • Ač to podle mapy nevypadá, tak vody je podél cesty všude dost.
  • Okolo Rolandovy brány je to přes den Václavák, pokud si chcete užít klidu a ticha, musíte tam být brzy ráno či pozdě večer.
  • Chvílemi vede cesta na skálu. Při pohledu z odstupu se zdá, že je to nemožné, cesta ale nakonec není vůbec těžká (ani pro něžné dívky a neskálolezce).
  • I ty řetězy, co jsou kresleny kousek za Rolandovo branou směrem jakoby na Perdido, jsou bez obtíží schůdné. I pro vozíčkáře a slepce.
  • Plošina asi 100 výškových metrů pod jezerem pod Perdidem (FIXME: jméno) je šutrová, místo na stan tam tedy raději nehledejte (stejně tak okolo onoho jezera, ačkoliv to tam podle vrstevnic vypadá nadějně). Docela slušné místo je tam, kde jsme spali mi - ještě o dalších 100 v. m. níže (FIXME: jméno)

300 m pod Lago Helado → ± Lago de Marboré (Pondělí 27. srpna 2007)

  • V současné době (léto 2007) přístupová cesta na Perdido přes léto není pokryta ledem, vede víceméně po suti. Schůdná je tak bez jakéhokoliv vybavení na sníh či led (mačky, sněžnice, běžky, lana, sáňky)
  • Krosny nahoru netahejte. Když jdete s Goritze a pak se k němu vracíte nemáte co řešit, jinak si je můžete nechat jako my za nějakým šutrem u jezírka FIXME.
  • Od tohoto jezírka je to na vrchol taková třičtvrtěhodinka.
  • V jezerech se údajně nesmí koupat, chvíli jsme se v tom pod Perdidem čvachtali místní a pak i mi, takže takové hrozné tabu to není (každopádně tam ale auta nemyje)
  • Dostat se odtud k jezeru Marbore je docela overkill - 20m obtížně schůdný skalní zlom. Ale dali jsme to bez jišetění i s krosnama, viz fotky.

Camping de Pineta → Barbastro (Středa 29. srpna 2007)

  • I když všelijací průvodci tvrdí opak, dostopovat se dá poměrně v pohodě a bez problémů. Dost možná bychom se byli schopni za to odpoledne dostat stopem i přímo do Barcelony.

Barbastro → Barcelona (Čtvrtek 30. srpna 2007)

  • Barcelonský park Montjuïc poskytuje komfortní místo pro spánek :-).
  • Nikdy nespěte přes noc sami na pláži v Barceloně (jako Karel). Ve více lidech by to však mělo být v pohodě a postavit si tam stan bych se také nebál (jen je tak potřeba udělat až po půlnoci po rolbování pláže, a někde, kde vás po půl hodině nevyhoděj policajti).

Barcelona → FIXME (Sobota 1. a neděle 2. září 2007)

  • V parku na lehce vyprahlém kopci poblíž stanice zeleného metra Zona Universitària se dá přespat. Nebo možná, lépe řečeno, "nám se tam s jedním stanem přespat podařilo, když jsme ho postavili až skoro za setmění, nedělali tam bordel a vypadali tak nenápadně, jak jenom dva lidi s velikejma batohama můžou". A taky jsme si se Španělama povídali a usmívali se na ně.
  • Stopovat z Barcelony směrem k Pyrenejím jde dle našich zkušeností dost blbě. Podle pozorování na místě přechází cca. osmiproudá "magistrála" (Diagonala) po několika semaforech rovnou do dálnice. Možná by se dalo s dobrou mapou najít i lepší místo na stopování, ale ten autobus není drahej, jenom kdyby jezdil častěji než IIRC dvakrát za den...
  • Dopolední mše v angličtině se tam slouží IIRC kolem desáté hodiny v kostele poblíž kláštera. Jméno by mělo být vygooglitelné a mají tam super kafe. "Kostel" se řekne "iglesia".

Riu de Salenaues (1600 m n. m.) → Ibón Pequeño de Llosars (2520 m n. m.) (Pondělí 3. září 2007)

  • Cesta po GR 11 je naprosto v pohodě. Refugi d'Angloss je vcelku velká pevná chata, kde jsou postele tak pro 8 lidí.

Ibón Pequeño de Llosars → tamtéž, s odbočkou na Pico Aneto (3404 m.n.m) (Úterý 4. září 2007)

  • Jižní cesta byla na začátku září 2007 při dobrém počasí schůdná i bez maček a jiného vybavení na led. Úplně dobrý nápad to asi nebyl, ale neměl jsem pocit, že bychom byli nějací hazardéři. Je však dobré myslet na to, že sestup dolů je obtížnější.
  • Mohlo to být způsobeno poměrně pozdní hodinou, kdy jsme na kopec vyrazili, ale na všech místech popisovaná fronta před Paso de Mahoma se nekonala. Lidi jsme potkávali jenom dole, mnoho stovek výškových metrů od vrcholu.
  • Lano se hodí vždycky, i když si myslíte, že je zbytečné.

Ibón del Medio (2740 m n. m.) → plácek v serpentině asi 1,5 km po cestě za Cabana del Quillón (1690 m n. m.) (Středa 5. září 2007)

  • Rio de Vallibierna se kousek od Refugia de Corones zařezává do poměrně hlubokého údolí, takže je z cesty nepřístupné. Voda však jde nabrat z malých přítoků. My jsme vodu nabrali nejspíš z potoka Canal de la Fuen Chordana, za kterým jsme asi 50 m spali. Voda zde ovšem padá z několika metrů rovnou do díry pod cestou a cáká všude okolo, takže to chce nabírat vodu nejlépe v potápěčském obleku. Také nedoporučuji nechat pod vodopádkem postavenou lahev, aby tam voda natekla sama – má lahev takto skončila nenávratně pod silnicí a Honza z toho měl asi půlhodinový záchvat smíchu.

plácek v serpentině asi 1,5 km po cestě za Cabana del Quillón (1690 m n. m.) → Benasque (1130 m n. m.) (Čtvrtek 6. září 2007)

  • Pozor na ukrutný kopec na východ od přehrady Embalse de Paso Nuevo – má alespoň 30 výškových metrů a my jsme ho zdolali jen díky velkému odhodlání a několika odpočinkům na úpatí (vyžaduje si velkou časovou rezervu).