Bulharsko 2005: Druhý den výstupu aneb „Konečně hory“

Po noci plné dojmů pokračujeme dále tzv. „vycházkovým krokem“

Ráno jsme se sice probudili rozlámaní ze spaní na U-rampě, ale mohli jsme se kochat nádherným pohledem na horské údolí. Po krátké debatě bylo rozhodnuto, že se pokusíme o zteč hřebene, na jehož svahu jsme stanovali. Snídaně byla odložena na chatu Ivan Vazov, kterou jsme naivně pokládali za blízkou metu. Šplhání mokrou trávou vzhůru na skalnatý vršek bylo po ránu neobyčejně nepříjemné. Zvláště když se šlo čím dál strměji (skoro kolmo nahoru :-)). Nakonec jsme vyslali Karla dopředu na výzvědy a ten nám potvrdil, že jsme se dostali do pěkné prdele a že se musíme vrátit. Čekal nás tedy klouzavý sestup zpět k tábořišti… No co, ranní hodinka cvičení neuškodí… Vydali jsme se tedy směrem do středu údolí k potoku, kde jsme našli pěšinku, z níž jsme minulý den sešli, a pokračovali po ní v nekonečném stoupání nekonečným údolím.

Brzy jsme (bystře) usoudili, že snídaně na chatě Ivan Vazov by byla spíše obědem (ne-li večeří), a tak jsme si dali vynikající porridge a pokračovali v cestě posíleni. Asi po 300 výškových metrech jsme se konečně dostali na chatu Ivan Vazov (2300 m n. m.), kterážto byla celkem ošklivá, neměli ani pivko… Vlastně neměli vůbec nic, takže jsme poobědvali z vlastních vynikajících zásob (chleba s oblíbenou hydinovou paštikou pro gurmány :-)). Odtud se šlo na nedaleké sedlo Razdela, které bylo o nějakých 200, 300 metrů výše. U cesty se všude poflakovala stáda koní a tak jsme obcházejíce a přeskakujíce trus tato krásná zvířata mohli obdivovat. V sedle Razdela nás čekalo příjemné překvapení v podobě sněhové plotny, kterou jsme (zvláště někteří) náležitě využili k zimním sportům :-). Nato jsme se odebrali na Vazov Vrăh, odkud jsme se pokochali nádherným výhledem na Urdini Ezera a nad nimi se vinoucí horský hřeben – naši zítřejší cestu. Zde se také zrodila (skvělá) myšlenka nenechat si ujít tento pohled při východu Slunce. Poté jsme se odebrali zpět do sedla a šli o kousek dále a níže směrem k Sedemte Ezerům. Zakotvili jsme na skále nad jezery blízko jednoho dalšího plesa. Krásná vyhlídka, dobrý signál, nechutná kosa!

K večeři jsme si dali bramborovou kaši se salámem a na další den ujednali definitivně pochod na východ Slunce. Před spánkem jsme se ještě vydali nabrat vodu z plesa a umýt kotlíky. Voda byla velice (ne)chutná a zemitá, holt takový entí nápoj (příznivci Pána prstenů budou vědět).

…a už dost keců, zítra brzo vstáváme, dobrou noc!!!

Pavel, čtvrtek 25. srpna