Bulharsko 2005: K Ribni Ezerům

Je vlahá letní noc, hvězdy prozařují okolí, zvenku se ozývá pouze tlumený šum ospalé přírody, nic neruší náš poklidný spánek… až na občasné Jirkovo blití za stanem…

Ráno jsme se probudili (téměř) všichni svěží, k snídani byla úžasná rýžová kaše (pře jsem ji dělal já… ale to jenom na okraj :-)). Na tůru jsme vyrazili obzvláště časně (12:04 :-)) a mohli jsme se těšit ze sluníčka i z těch nechutnejch 600 výškovejch metrů ranního výstupu. Až na cvrlikající přerostlý potvory nebylo nic moc k vidění. Za tímto naším prvním velkým vrchem jsme si dali v sedle oběd – chleba se salámem – a hurá zas nahoru. Počasí nám moc nepřálo a začínala být nepříjemná zima (když se zrovna nešlo). Na vrcholku byla mlha a pěkná morna (tento název jsme vybrali velice výstižně z žebříčku pojmenování nízkých teplot), tudíž jsme se moc dlouho nezdrželi a pokračovali v cestě. Tu jsme si zpříjemnili intelektuální diskusí o křesťanství, teorii jsoucna atd. :-). Cesta po hřebeni byla až k Ribni Ezerům, ke kterým jsme se dostali k večeru, celkem jednotvárná. Zde jsme se rozhodli před tábořením ještě kousek popojít a přešli jsme pěkný vrch, na jehož vršku byl zajímavý neidentifikovatelný předmět (něco jako jaderná raketa namířená na New York).

V sedle pod vrchem jsme u potůčku zakempili a dali se do vytváření večeře. Jistě jen díky našemu (a zvláště pak Honzovu) vedení se s láskou pracujícímu Ondrovi podařilo stvořit tvarově téměř dokonalé bramborové knedlíky, a tak se začalo vařit. Asi po hodině marné snahy v !!brutální!! morně jsme s údivem zjistili, že se voda místo varu spíše ochlazuje a bomba namrzá. Přišlo nám to divné :-) a usoudili jsme, že budeme vařit raději ve stanu. To se nám hned vyplatilo a brzy jsme si již pochutnávali na knedlících s lunchmeatem a cibulkou. Na kutě jsme odcházeli s milou představou zítřejšího pokoření Musaly.

Pavel, pondělí 29. srpna